Září 2016

Helgoland

12. září 2016 v 10:40 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie
Při poslední návštěvě Německa, jak už jsem psala v předchozím článku, jsme si to zamířili do přístavního města Cuxhaven, kde jsme se nalodili na trajekt směr ostrov Helgoland. Cuxhaven leží na severu Německa u ústí řeky Labe, kde se řeka vlévá do Severního moře. Samotná plavba trvala 2 hodiny. Rychlo-lodí je plavba přibližně o polovinu času kratší a malým přepravním letadlem jste na sousedním ostrově Duna za 30 minut. Je tedy na každém jaký způsob přepravy zvolí. Pravdou je, že z přístavního města vyplouvá denně pouze jedna rychlo-loď a jeden trajekt, častěji to bohužel možné není. Lodní doprava je podřízena přílivu a odlivu. V závěru plavby si můžete užít místní atrakce v podobě vylodění se z trajektu do malých dřevených člunů, které Vás odvezou do přístavu. Ne vždy je totiž možné, aby lodě v přístavu zakotvily a proto kotví v bezpečné vzdálenosti. Že si to neumíte představit? Přiznám se, že ani my, ale měli jsme tu možnost vidět to na vlastní oči. Adrenalin v podobě vylodění se nekoná pouze v případě špatného počasí.
Ostrov Helgoland je od pevniny vzdálen přibližně 60 kilometrů. Není nikterak velký, jeho rozloha je 1 km2. Trvale zde žije necelých 1700 obyvatel. Ostrov má vcelku zajímavou a pohnutou historii. Původně patřil Dánsku, pak přešel do vlastnictví Velké Británie a dnes je součástí Německa. Ostrov skrývá stovky metrů dlouhé tunely a bunkry. Na ostrově nejsou žádna auta ani kola s výjimkou policie a záchranné služby. Pitnou vodu vyrábí z vody mořské, asi proto je voda na ostrově tak drahá. Na ostrově jsou tzv. duty free shopy, označila bych je za malý ráj bez daně, který se ale nedá srovnat s malým rájem uprostřed moře, kterým Helgoland a sousední Duna je a to doslova pro ornitology a biology, kteří zde sledují hnízdící ptáky na dlouhé Anně a vyhřívající se tuleně na písčité pláži. Pro Helgoland jsou typické humří domky, malá barvami hrající obydlí tamních rybářů, dnes slouží jako obchůdky se suvenýry nebo ubytování pro turisty.
Voda je zde sice drahá, ale nemusíte se bát, že by se na ostrově hladový námořník nenajedl. Naopak pochutnat si můžete na specialitách z darů moře. Je libo humří klepítka? Nemáte li rádi ryby a mořské potvory, pak žádný strach, na jídelním lístku jsou na výběr masitá i bezmasá jídla. Koupání v severním moři není tak ledové, jak by člověk čekal. Budete příjemně překvapeni, tedy pokud se rozhodnete tento malí ráj navštívit. Helgoland předčil všechna má očekávání a stal se tak místem, kde jsem nechala kus sebe, což znamená, že se tam budu muset vrátit. Příspěvky k článku pište ZDE (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Na sever Německa

8. září 2016 v 12:38 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie
Další z cest za poznáním byla na sever Německa a dál po moři. Těšili jsme se na zámky a hrady, které navštívíme. Nemohli jsme se dočkat, až ucítíme moře a písek. Chtěli jsme znovu slyšet řvát racky nad hlavou, chtěli jsme je vidět kroužit a opisovat směr naší plavby. Viděli jsme historická centra měst s hrázděnými domy. Prošli jsme se po hradech a zámcích (Quedlinburg, Wernigerode a Schwerin). Ochutnali jsme vyhlášený marcipán a vynikající dorty ve městě Lübeck, který se podobal Amsterdamu, tedy aspoň ta přístavní část mu byla blízká. Moje srdce zaplesalo. Nechtělo se mi odjíždět, ale museli jsme pokračovat na vřesoviště. Přes 210 hektarů půdy, na které široko daleko neuvidíte nic jiného než vřes fialové barvy. Do té doby jsem netušila, že vřes voní. Ta vůně byla všude a těžko se to popisuje, tu vůni je třeba cítit. Vřesoviště nás fyzicky unavilo. Měli jsme na výběr z několika tras, dělily se podle náročnosti a samozřejmě délky, můžu ale říct, že ta únava stála za to. Každý den na jiném místě. Co zůstávalo stejné, bylo slunečné počasí a nálada. Ta nás neopouštěla ani v přístavním městě Cuxhaven, kde jsme se nalodili na loď směr ostrov Helgoland, ale o tom Vám povím někdy příště. Příspěvky k článku pište ZDE (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Dobrá adresa 9/2016

7. září 2016 v 13:15 | Eva Nováková/Natas |  Akce
Dne 5. 9. 2016 vyšlo 9. číslo kulturně společenského časopisu Dobrá Adresa, který za podpory Ministerstva kultury ČR vydává pan M. Šanda s přáteli. V devátém čísle měsíčníku jsem měla tu možnost opět publikovat další ze svých experimentálních textů - ideogramů (strana 48-49). Děkuji M. Šandovi za publikování. Časopis volně k přečtení na stránkách www.dobraadresa.cz Více ZDE. Příspěvky k článku pište ZDE (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).





TT - Krátké kalhoty

7. září 2016 v 12:58 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku
K tématu týdne "Strach z vlastních myšlenek" můžu říct jen to, že se vlastních myšlenek nebojím, protože horší scénář za mne nikdo nevymyslí. Příspěvky k článku pište ZDE (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

Krátké kalhoty aneb nemyslíš, zaplatíš
EN/NATAS

Krátké kalhoty
nebudí důvěru.
Už, už jsme tiše,
aby nebylo nás slyšet,
brodíme se listovím
s tebou i bez tebe
v myšlence síla
otevírá dveří,
za nimi hluční patroni
s pleší místo vlasů
a ustupující mládí.
Věř, budou ti lhát,
klamat tělem,
slovy konejšit.
Od nikud nikam
povedou tě.
Nepotrvá to dlouho
a klečíš
se staženou sukní,
s kalhoty u kotníků.
Jedno jestli on, ona.
V myšlence síla
roztahuje půlky.
Pryč se svobodou
dobré vůle.
Tady se mrh(d)á,
talentem i životy.