Balada pro mrože aneb co je mroží to je boží

11. září 2013 v 21:17 | Eva Nováková/Natas |  Poesie
Balada pro mrože
EN/NATAS


Čelo nebrázdí vrásky z rozkoší,
haluze, deziluze smysly pokouší.
Tolik příchutí mají tvoje plné rety,
vlčí máky, až jde na mne strach.
Mneš mne mezi prsty rukou
jako právě utržené polní květy,
mámíš, vábíš a k činu pokoušíš,
dotyky v krajnost dohnané
propouští v jiné kraje a světy.

Taji, přiznávám si s úzkostí,
hádám, že více mě nepustí.
Žhnu, jsem Ti odevzdána,
hladina hormonů je vyrovnána.
Na tobě stala jsem se závislou,
slova plynou a letí vzhůru,
ve větu nesložím je souvislou.

Aaa, ven dere se pár vzdechů,
u nohou válí se pár střepů.
Prosím, neber mi jediný sen,
ponech jej než skončí se den.
Přání roztálo, bylo ten tam,
marně olizuji si prsty,
od čokolády umazaná,
jahodou všecka pomazaná.

Milý mroži s láskou mražený,
k zemi nešťastně byls sražený.
S pádem ledového přítele
sleduji pupínky, vyrážku
jak vyskakuje mi na těle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama