Září 2013

TT - Ptačí introvert

30. září 2013 v 21:40 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku
K tématu týdne "Introvert" píšu ptačí báseň. Byl jednou jeden takový malý ptáček, duší introvert, pěkně mu zpívali, když jej v klec lapali. Zobal si zlatá zrnka a prozpěvoval. Veselí jej opustilo ve chvíli, kdy se probudil ze sna. Klícku nebylo možno opustit. Sny vyprchaly. Síly ubívaly. Kdopak Vás lapil? Koho jste naopak lapili? Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

Ptačí introvert
EN/NATAS


V ptačí klícku uzavřená osobnost,
z bidélka kulí oči v široké lány.
Časem sešel jako stébla trávy.
Z vlastní vůle za mříží kovanou
krčí se vyhublé ptáčka tělíčko,
trhá si pírka, svraštil čelíčko,
dušičku úzkostně schovanou.

V cizím kraji zapomněl létat,
do pastí cely začal se zaplétat.
Na umělé výživě je krmený,
není divu, že introvert chcípá,
s námahou v uzavřeném
prostoru se, věřím, dýchá.

Drážďany

28. září 2013 v 16:29 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Nechce se ani věřit, že Drážďany byly původně malou rybářskou vesnicí, která se rozrostla a rozkvetla do krásy. Dovolte mi představit Drážďany lázeňské, královské, ale také jako centrum politického a kulturního dění. Miluji toto město s jeho mrazíky, chladem zalézajícím za nehty a s oslepujícím sluncem odrážejícím se od oken opery. Pohled z břehu řeky Labe dokáže ukolébat, oslnit panoramatem starého města nebo okouzlit a nadchnout za noci, když se ponoří do světel pouličních lamp. Pokaždé se obdivuji architektuře, vůni, zvukům, atmosféře a mentalitě tohoto města. Pro mne mají Drážďany své neopakovatelné kouzlo, které si ráda připomenu. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Sklizeň

26. září 2013 v 6:23 | Eva Nováková/Natas |  Poesie


Sklizeň
EN/NATAS


Jedni by řekli, že jsme zralí
na pohlavek, facku či kopanec.
Ze strachu, obavy, bez zábran,
pocit studu byl nám odebrán.

Po krku jeden druhému šlape,
svědomí špatně se chápe.
Vědomí odpovědnosti se kalí,
odměny za to v bedra se valí.

Trestu určují si nehodní,
Ti jež bojovat jsou rozhodlí.
V lásce, míru a sebe kalu,
choulíme se za zdí domo valu.

Holé stěny zabránit nemohou,
abychom si nešlapali po nohou.
V kruhu rodinném již se nedrží,
to co je nám hanou, studem, zátěží.

Hrdopišně prsíme se na druhé,
osudy naše jak stíny jsou ponuré.
Ač připraveni nebo nikoliv
do sklizně musíme se zapojit.

Tehdá je nám hojně dáno,
ni to, co je přáno,
ale po zásluze nám náleží,
tíha skutků našich závaží.

TT - Fastfood

23. září 2013 v 16:50 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

K tématu týdne "Fastfood" vyjadřuji svůj postoj prostřednictvím básně. Viděla jsem nejednu maminu, která místo tvarohu, přesnídávky krmila svoje dítě hranolkama. Do toho odrostlejšího cpala hamburger. Něco tu nefunguje a tohle je záplata. Vyslechla jsem rozhovor tří osmiletých kluků. Jeden z nich si stěžoval, že je tlustý a že je si jist, že to má z té stravy ve fastfoodu. Od pondělí přestává chodit do fastfoodu, ale dnes si ještě napráskne bříško, páč pak bude muset hubnout. Hubu měl umaštěnou od kuřecího křidélka v křupinkách. Takhle nemluví dospělí, ale děti. Byla jsem konsternovaná. Slyšela jsem ovšem velmi dobře. Říkám stop, nejezte to, je to hnus, kol pořádného fláku masa to jen běželo. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

FASTFOOD
EN/NATAS


Maminko, v bříšku mi kručí,
což nevidíš, že mám hlad?
Slepice kvoká, kravka bučí.
Fastfood v mysl se vkrad.

Za ručku synáček tahal,
ani na moment neváhal.
Neznámá masová směs
vprostřed teplé bulky,
láká, stahují se půlky.

Od kečupu ruce upatlané,
sousta hranole připálené.
Vůně oleje stahuje střeva,
na porci byla značná sleva.

Nehrají si na zdravou výživu,
přec mají z toho hnusu obživu.

Míšeň

23. září 2013 v 16:13 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Míšeň jedno z měst ležících na řece Labi. Německo nabízí řadu zajímavých, po kulturní a historické stránce, míst. Typické pro Míšen je porcelán, uličky s mírným stoupáním a nad městem se vypínající Albrechtsburg. Zajímavé prvky, barvy, zákoutí a uličky. Všimla jsem si malých krámků s dřevenými ručně vyřezávanými výrobky, kdo by čekal, že je to místní výroba, pletl by se. K mému překvapení šlo o výrobky české, u nás málo kde a málo kdy k vidění, ale v Míšni pomalu na každém rohu. Míšeň má svoji atmosféru, z mého pohledu není tak rušná a okázala, ale v tom je její kouzlo. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Holandsko jinak

21. září 2013 v 15:37 | Eva Nováková/Natas

Holandsko trochu jinak, z výšky a nadhledu. Říká se, že je to rovná placka. Není. Kdo hledá, najde i kopce. Čekáte li převýšení nad tisíc metrů nad mořem, pak Vás Holandsko neuspokojí. Má, co nabídnout. Placaté zdaleka není, kdysi jsme také věřili, že země je placka a přece se točí. Takový výrok byl doslova kacířský, dnes je to fakt, jak úsměvné. Však tomuto kusu země se obdivoval nejeden Vlámský umělec, díky kterému jej můžeme obdivovat i dnes. Na kole nebo pěšky vyplatí se zastavit, otevřít oči a nadechnout se, jedině tak mu budete blíž a pochopíte jej. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Pátek třináctého

19. září 2013 v 20:16 | Eva Nováková/Natas |  Poesie

Pátek třináctého
EN/NATAS

Pátek třináctého je strašákem,
zloduchů v ulicích pasákem.
Uměle vyvolaný strachu pocit.
Směšný jeví se ten, jenž hledá
záblesk, jiskru naděje a soucit.

Obavy nabírají jasných obrysů,
dáváš jim pozornost a tak i sílu,
zlomí Tě a snáz dojdou k cílu.
Není překvapení to, oč tu běží,
křečovitě místa svého si střeží.

Nepřehlédnutelné jsou pohnutky,
lituj pouhé to fantoma pohůnky.
Nehledej v tom nějakého smyslu,
mohl bys v malomoc zabřednout.
Neztrácej drahocenný života čas,
neb záměru šelmy nelze se vyhnout.

Lízat utržených ran můžeš později,
o krok napřed buď před zloději.
Slož zbraní, jež účinkem se míjejí,
zboř zábrany obehnané zdivem,
nechť po zásluze můžeš oplatit,
k pohaně duši poskoků zatratit.

S úsměvem pomož vystoupit jim výše,
úskokem odhaluj tajemství a skrýše.
V minulost rač se ponořit a hledej,
čeho se bojí, co jim svazuje údy,
skryté strachy budící úzkost shledej,
s lehkostí, nadhledem přijmi soudy.

I svoloči je přáno, co si zasluhuje,
pro pár drobných hřbet ohýbá,
užívej si, ručičky Ti padlá bytost
beze studu a hanby zulíbá.
Poddali se modle, aby zarobili,
v tvůj prospěch a zájem bez
velkého nátlaku se podrobili.

S vědomím pořádků a pravidel
si tím, kdo reguluje průtok stavidel.

Recyklace pro inzerenty

19. září 2013 v 19:37 | Eva Nováková/Natas |  Poesie

Rozhodla jsem se pro recyklaci, kterou by měla zvážit i tato společnost. Výběr tisku respektive samotné stránky není náhodný, ale dokresluje samotný obsah básní "Půjčka" a "Nabídka práce". Nač špinit čistý papír? Byla by ho škoda. Takže píšu na již jednou popsané. Dávám hodnotu nehodnému! Všechno jsou počty jako že 1+1 jsou dvě. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Fackovací panák

15. září 2013 v 9:56 | Eva Nováková/Natas |  Poesie
Fackovací panák
EN/NATAS


Člověče nejsi tak silným,
abys ustál vlastní intriky.
Chtě nechtě rostou
slova kritiky,
lži v jedinou srostou,
jak koule, závaží tíží.
Kročej tiše našlapuje,
o to více bude znát,
konce přec se blíží.
Bez soucitu s tebou
bude si hrát,
za zločiny Tě klát.
Stejného zacházení
se Ti hojně dostane.
Dost bylo obcházení,
nevěř, že se to nestane.
Toho jenž si nekryje záda,
čeká nevyhnutelná zrada.
Nikoliv srdce tragédie,
jen charakteru parodie.
Ouha, jaká jest to ironie,
osudu rač vyjít vstříc,
facce jakožto trestu
nastav hrdou svoji líc.

Ostrov Capri

13. září 2013 v 10:16 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Ostrov Capri je jedno z míst Itálie, které si mne získalo svým půvabem a divokostí. Vystoupila jsem z trajektu, nadechla se vzduchu ochuceného mořem a solí, povzdechla jsem si "Tak takhle chutí svoboda". Cestování ke mně neodmyslitelně patří. Pro tento ostrůvek jsou typické serpentiny, úzké silničky, prudké zatáčky, stoupání, vyhlídky vysoko nad mořem, kol celého ostrova jsou jeskyně, které je možné pozorovat z lodi nebo člunu. Do některých se můžete i podívat, netrpíte li úzkostí ze tmy a malého prostoru. Ostrov ještěrek. Připravují zde mořské plody na nespočet způsobů, jste li milovníkem jídla, jistě si pochutnáte. Všude samý citrón, vůně citrusů je všudy přítomná, dokonce si ji ve flakónu může odvést sebou domů. O Italech se říká, že jsou ukřičení, tady tomu ovšem tak není. Na závěr jsem si v přístavu poseděla v jedné kavárně s krásným výhledem u skleničky pomerančové šťávy a příjemně si popovídala s číšníkem. Místní jsou milí a také zvědaví. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).