TT - "ANA" zpověď

25. července 2013 v 21:02 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

K tématu týdne "ANA blogy" jsem se rozhodla napsat zpovědní báseň. Jak by se asi zpovídala uvědomělá anorektička? Tuším nebo netuším? Dá se do psychiky takové slečny, dívky a ženy vcítit? Mám pocit, že se leda můžeme zamotat. Co cítí? Co si myslí? Co se jí honí hlavou? Co si říká, když se dívá na svůj odraz v zrcadle? Zhnusení! Odpor! Nechuť ze sebe samé! Co stojí za anorexií? Nespokojenost nebo nepřijetí sebe sama? Kde je ta hranice? Co dovádí mladé dívky k anorexii? Módní ikony? Výmluva nebo fakt? Nemyslím, že je to tak jednoduché, že za vším stojí půvaby vyretušovaných hereček, zpěvaček a modelek. I dnes jsou věci, které se neřeší - neventilují mimo kruh rodinný. Jaký je náš údiv, když se stane, jak mi říkáme "neštěstí", to nepoznáváme okolí, dušujeme se, že ten či ta byl tak slušný člověk, že bychom to do něj neřekli a ejhle je to venku … ale co?! Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

"ANA" zpověď
EN/NATAS

Nevidím vylezlých žeber pod kůží,
v síti módních ikon jsem zcela lapená,
nesnídám, nevečeřím, jsem zmatená,
lžu a předstírám, zrak se mi úží.

Věčným hladem zabíjím tuku nadbytek,
strádám pro krásu, ducha postrádám,
plížím se jako na porážku dobytek,
scestným představám se oddávám.

Padám k zemi, začalo mě tížit tělo,
z nedostatku výživy začat se chvělo.
Stydím se, samu sebe jsem odvrhla,
abych vše, co pojím, nazpět vyvrhla.

Zlobím se, stala se ze mne zombie,
neb život života je pouhá parodie.
Křičím, kopu, odmítám si pomoci,
fantasmagorie, plně máš mě v moci.

Zapomeň, nemám snů ani tužeb,
dost bylo poklonkování a služeb.
Na vlastní nebezpečí jsem hubená,
hrozí mi, že budu brzo studená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama