Florencie, Neapol, ostrov Ischia

23. června 2013 v 12:13 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Následující foto koláž je věnována Florencii, Neapoli a ostrovu Ischia. Řekne-li se Florencie vybavím si sochu Davida, sochu divočáka se zlatým rypákem přinášející štěstí, pouliční malby, které turisté bez většího pozastavení přehlídnou a pošlapou, což je velká škoda, protože je co obdivovat. Nesmím zapomenout na Most Zlatníků přes řeku Arno. Vybaví se mi vzpomínka na moji spolucestující, která se neodbytně dožadovala mé pozornosti a chtěla abych jí našla nejbližší směnárnu, protože ji nenapadlo vyměnit si peníze. Lehce zarážející, když se rozhodnete vyrazit za hranice. Ovšem Florencie se teprve v ranních hodinách probouzela k životu, potkali jsme pár chodců, hrstku turistů a dvě nákladní auta. Směnárny, kavárny a restaurace byly ještě zavřené a nebo se velmi pozvolna měly k otevírání. Ulice byly zanesené odpadky a uklízeči se měli čile k dílu. Zajímavé jakou spoušť dokážou turisti způsobit za necelých dvacet čtyři hodin.

Při jedné ze svých návštěv Itálie jsem byla ubytovaná v Neapoli. O Neapoli se často říká: "Vidět Neapol a zemřít" já dodávám "A to doslova". V době kdy jsem Neapol navštívila, se hojně rozmohlo okrádání turistů a to za jízdy. Procházíte se, přes rameno tašku, kabelku nebo batoh a kolem Vás si to projíždějí Italové na skútrech, slyšíte motor, troubení aut a najednou cítíte tah, škubnutí. Spolujezdec na skútru nebo samotný jeho řidič se Vám za jízdy snaží vytrhnout Vaši tašku. Přetahování nemá cenu, protože takový zloděj je ochoten Vás za sebou vláčet pár metrů, než se sami bolestí pustíte. Upřímně to ve mně vzbudilo nepříjemné pocity a nutnost ostražitosti. Rázem přišlo znechucení, když jsem viděla, že odpadky se povalují všude kolem, doslova hory odpadků se na Vás sypou. Odpadkové koše, popelnice a kontejnery zely prázdnotou. Místní popeláři řadu let stávkují, dozvěděla jsem se. Město nechce platit a tak je logické, že popeláři odmítají pracovat, ovšem odpad se stále kupí, jak za středověku. Do toho smečky potulných psů, jejichž domovem byla ulice a teploty kolem čtyřiceti stupňů, libá vůně.

Na ostrov Ischia jsem se přesunula trajektem z Neapole. Cesta příjemně plynula, z horní paluby jsem pozorovala vzdalující se přístav. Sledovala jsem vlny a zlehka se pohupovala do jejich rytmu, mořská nemoc mne netrápí. K hřibu tyčícímu se z moře u břehu ostrova se váže zajímavá pověst o dvou zamilovaných. Minibusem se přemístíte z jednoho konce na druhý po úzkých silnicích, které se klikatí a je cítit stoupání. Jestli mému žaludku něco nedělá dobře, tak to jsou serpentiny s otevřeným výhledem na sráz končící v moři hluboko pod vámi. Za nejkrásnější považuji část ostrova San Angelo, kde mají tu nejlepší točenou zmrzlinu a citrónovou limonádu z čerstvě vymačkaných citrusů gigantických rozměrů, to jste ještě neviděli. Také se zde dá nakoupit pár suvenýrů, ale především dobře najíst. Osobně jsem dala na doporučení a zvolila restauraci s výhledem na Poseidonovy zahrady, které slouží jako termální lázně. Ischia je známa především pro léčivé termální prameny, písčité pláže a čisté moře. Písek pálí do chodidel a moře je skutečně teplé a průzračné. Při toulkách Itálií bych Vám doporučila vyhnout se Neapoli a nebo jí v nejnutnějším případě jen rychle projet bez zastavení. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama