TT - Svědomí jako šipka, co soudí

4. dubna 2013 v 15:08 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku
Co není zaseto, nelze sklidit. "Svědomí" pojem, který se vytrácí. Slovo ztrácející významu a váhy, neboť co hlava, to jiný postoj a názor. Mnohý má pusu plnou svědomí, mluví, mluví, ale skutek utek, jak se říká nebo kde nic, tu nic, tam ani smrt nebere. Kde by jej mnozí měli vzít? Toť otázka do pranice. K tématu týdne vznikla báseň "Svědomí jako šipka, co soudí". Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

Svědomí jako šipka, co soudí
EN/NATAS


Jako šipka výstražně trčí ukazováček ruky pravé,
bláhově ukazovat na odiv svědomí není zdravé,
nic neváží, neměří, nevoní ani nijak nezapáchá,
člověk stal se prázdnou nádobou, z které vyprchá.

Tak jako prázdný flakón od parfému netěšil,
není nikoho, kdo by vzpomínku svědomí osvěžil,
jak chutná matně snažíš se vybavit, vzpomenout,
střípky zastrčené na světlo směle vyzvednout.

Jako šipka zalitá krví raněného v zem se vpíjí,
svědomí s člověkem dnešního času se míjí,
kde jej vzít, když nebylo v dušičku vsazeno,
vyhnali jej, ze zálohy bylo lstivě raněno.

Svědomí mezi hrstkou spravedlivých přežívá,
tíží údy, lhostejnost lidská za zády se vysmívá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama