TT - Psí let aneb nekonečná hloupost člověčí / sonety

3. března 2013 v 9:48 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

K tématu "nekonečno" patří tato smutná báseň, která zrcadlí události sobotního odpoledne. Zvláštní scénka se mi odehrávala před očima. Na hradební zítku postavil psa, ten se rozhlížel, rozeběhl, ale nezatočil. Běžel i přesto, že pod tlapami ztratil pevnou zem. Následoval pád. Úlek a slzy. Křik lidí pod srázem "Čí je to pes." Naznačuji, ale podrobně nepopisuji, protože stále nechápu, proč. Není to však poprvé, kdy by člověk v těchto místech udělal něco podobného. Jednou pes a po druhé dítě, je to otázka malé chvíle a nepozornosti. Neušla jsem ani sto metrů a kol mě proběhl policista. Bylo to divné, otočila jsem a koukám, na skále stojí dvě děvčata, přelezla zídku. Nevím, co se v sobotu dělo, ale létat skutečně neumíme ani mi ani psi. Možná nám přeskočilo s prvními paprsky sluníčka a táním sněhu, kdo ví. Není na mně soudit, přesto si neodpustím poznámku o tom, že lidská hloupost je někdy věru nekonečná. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář)

Psí let aneb nekonečná hloupost člověčí
EN/NATAS

I ti s vysokým IQ a srdcem na dlani páchají chyby,
domácího mazlíčka na hradební zídku postavil,
pnout se na vrcholu evoluce omyl je dnešní doby,
rozběhl se, na hraně z kamení se nezastavil.

Psí společník s důvěrou ve vzduchu tlapkou mával,
z propasti pod sebou s hrůzou vyvalil psích očí,
s těžkým dechem na dně propasti života se vzdával,
páníček v záchranném boji v kaluži krve prsty smočí.

Smutného konce v dlažební kostky psí let rudě vepsal,
křik, vzlyky, steny v uších s tupou ránou těla zazněla,
o incidentu pan veterinář pár řádků v kartu sepsal,
nekonečná hloupost člověka z marné smrti vyzněla.

Inteligenční kvocient s nekonečnou hloupostí se srazil,
aby ponaučení jak ostří nože v hruď nám vrazil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama