TT - Nekonečná minuta / sonety

2. března 2013 v 9:06 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Se zaujetím a nevyřčenou otázkou sleduji lidi kolem sebe. Kam spěchají? Od čeho je ta vráska na čele? Proč se pořád mračí? Dalo by se říct, že jeden pohled na utrpení stačí, ale máme to jinak. Dnes a denně, ráno, odpoledne nebo večer pozoruji tytéž výrazy tváří. Během těch pár hodin nedochází ke změně a tak je to den, co den. Usmívám se, neboť slzy vyschly. Jako jeden z mála bláznu se směju, nač si kazit celý den, jen proto, že jste se ráno opařili čajem, škrábe Vás v krku, zahnul Vám přítel, nezavolala kamarádka nebo se Vám hroutí rodinná investice. Tuším, že mrzutostí nakazíte druhé, ale mne těžko. S mrzutostí se kamarádím osamotě, netřeba ji "flusat" na druhé a vlastně, můžeme si za to sami, když se honíme za něčím, co má krátkou životnost. Příspěvky pište ZDE (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

Nekonečná minuta
EN/NATAS

Nekonečná minuta za minutou se sčítá,
těkavý pohled páru očí k ciferníku kmitá,
hodinové ručičky vyčítavě kol krouží,
stíny lidské městskými uličkami se plouží.

Rozpínají se a smršťují s nástupem hodiny,
znají jen svět zablácené pouliční roviny,
zakopávají o obrubníky a plastový odpad,
oddělit duši od těla čí jen to byl nápad?

Vyděděná duše mlčky na cestě nás provází,
každému patří to, jak s druhým zachází,
hmota snažila se psyché z člověka vytlačit,
kalem a splašky výdobytku anima zastrašit.

Nekonečný boj zničení nesmrtelné nefeš,
hmota rezaví a člověk hromadí si veteš.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama