Březen 2013

TT - Konečná aneb poslední vlak života

22. března 2013 v 23:11 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Téma tohoto týdne je "vlak života". Nejednou jsem se rozepsala, abych řádky následně přeškrtala. Nebylo to ono, samé tlachy bez kousku reality. Ve středu se přihodilo následující. V kolejišti se povaloval mladík pod vlivem drog. Opustit koleje se mu na pohled nechtělo. Skočil? Spadl? Upadnete - li, zvednete se. Vzdáte - li to, zvedat se nebudete a to byl přesně tento případ. Ani ve snu, v nehorších představách, bych neuvažovala o tom, jaké to je, když si někdo zvolí svůj poslední vlak a z Vás udělá svého pasažéra, který přihlíží a vsedá v týž vlak. Tam, kde pro jednoho cesta končí, pro druhého zdá se začíná. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).

Konečná aneb poslední vlak života
EN/NATAS

Peron plní se spěchajícím lidem,
čísi výkřik dav bere s klidem,
pátráš pohledem po zvolání,
cizí úzkost srdce tvé dohání.

Z kolejiště nepřítomně hoch se zvedá,
nohy jej nenesou, zpět v koleje sedá,
dopraváci posledního vlaku zastavují,
bezmocně nad skokanem rukou rozhazují.

Přes odpor vytahují jej do bezpečí,
spílá, zle zachráncům se odvděčí,
životem mysl nechal si opíjet,
špatné návyky učil se rozvíjet.

Pozdní odpoledne odejít se rozhodl,
se smrtí v transu umřít se dohodl.

Zámek Loučeň

22. března 2013 v 21:21 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Zámek Loučeň se nachází nedaleko od města Nymburk. Schovává se v anglickém parku mezi labyrinty a bludišti, které jsou velkým lákadlem. Ti, kteří se nechtějí ztratit by snad uvítali prohlídku zámkem, ale pozor budete zavedeni do jedno pokoje, kde dle slov průvodkyně docházelo ke zvláštním sešlostem - setkáním, které měli za cíl vyvolat duchy, komunikovat s mrtvými. Jako médium vystupoval syn zámecké paní. Působivá je zámecká knihovna a historie rodu Thurn - Taxisů. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Zelená hora

21. března 2013 v 19:28 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Cosi mě lákalo na Zelenou horu. Neodradila mě dálka ani deštivé počasí. Vsedla jsem na vlak směr Žďár nad Sázavou. Na vlastní oči jsem chtěla vidět a cítit sílu onoho poutního místa zasvěceného sv. Janu Nepomuckému. Po černém lese nebylo na Zelené hoře stopy, kdysi dávno jej vykáceli. Náhrobních kamenů ubylo, vykopávají je a stěhují. Nejstarší barokní most trpělivě odolává tlaku projíždějících aut. Nedaleký klášter je útočištěm svatebčanů.
Všudy přítomná symbolika dává tušit, že jste na místě skrývajícím tajemství. Hra světel a stínu vzbuzuje zvláštní chvění. S napětím jsem poslouchala výklad průvodkyně na Zelené hoře, leč nedozvěděla jsem se nic nového. Zpaměti znám pověsti o sv. Janu Nepomuckém a tak jsem s napětím čekala až skončí výklad a budu moci nerušeně fotit. Přijela jsem si na Zelenou horu pro odpovědi. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Plavba lodí do Mělníka

20. března 2013 v 19:15 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Před časem jsem dostala jako narozeninový dárek plavbu lodí do Mělníka. Plavba byla ohrožena dešti, ale nakonec jsme přeci jen vyjeli. V šest hodin ráno jsme se nalodili na loď, vybrali jsme si místa na horní palubě, abychom přivítali nový den a neunikl nám jediný pohled na ostatní lodě, plavební komory, mosty, skály, lomy, pole, louky, kopce a vzdalující střechy měst. Plavba směr Mělník trvala šest hodin, postupně jsme se přemisťovali z horní paluby na záď, jídelního sálu a příď. Usrkávali jsme čokoládu a objednali si oběd, vše přímo na palubě lodi. Někdo by řekl, že to bylo kouzelné, ovšem, to by na lodi nesměli být typičtí "čecháčci", kteří se handrkovali o cenu kávy a především místa na sezení, která si jistili batůžky obtěžkanými svačinou v podobě řízku obloženého v chlebu. Občas někdo vyštěkl. Sláva tykání. Smála jsem se až do bezvědomí a to jsem ještě před sebou měla cestu zpět, opět uvězněná s týmiž lidmi na lodi.
Město Mělník je kouzelné, z teras se naskýtá pohled na plavební komoru, říční kanály, kopce a vinici. Jen samotné nádvoří zámku bere dech natož jeho interiér. Za návštěvu stojí nedaleký kostelík, skrývající kostnici či samotné podzemí města Mělník. Nesahat na ostatky. Focení povoleno. V podzemí nepodceňujte bezpečnostní pravidla a nasaďte si žlutou přilbu, bude se Vám hodit, tak jako mně. Nebýt přilby rozrazila bych si hlavu už s prvními schody vedoucími do podzemí.
Shrnuto město Mělník samo o sobě nabízí zajímavá historická místa, chutné jídlo i pití. Ovšem výletní plavba v českém podání je dech beroucí. Miluji plavby lodí. Stála jsem na nejednom trajektu, nechala si čechrat vlasy a čuchala vůni moře. Plavba rychlo lodí je však zážitek, na který se nezapomíná. Ovšem nedá se to srovnat s plavbou do Mělníka. Dnes už vím, že žádnou podobnou plavbu v Čechách nepodniknu, raději dojedu vlakem, protože tam je více prostoru, kdykoli můžete vystoupit, kdežto z lodi těžko, leda vyskočit se záchranou vestou a to přes palubu. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Velikonoční vlašťovka

17. března 2013 v 12:02 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

V sobotu jsem se vydala do ulic, první zatěžkávací zkouška, kolik toho po tom kurýrování zvládnu. Popojela jsem si tramvají, koukala na ve větru vlající pentle a stuhy. Tiše jsem si posteskla, že jsem zaváhala a nevzala si fotoaparát. Nebyla bych to ovšem já, kdybych se na "Nám. Míru" ještě týž den nevrátila a to plně vybavená. Záplavě barev, sluníčku a sladké vůni perníku ve tvaru zajíčků, beránku nebo slípek se nedalo odolat. Přes brnění nohy ta procházka se zajížďkou stála za to, protože to byl čerstvý příslib blížícího se jara. Přivítejte první sváteční a jarní vlašťovku. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Zámek Vlašim

16. března 2013 v 19:23 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Mezi další místa kam jsem se zatoulala, je Blanický kraj, do kterého patří zámek Vlašim stojící nad řekou Blanicí. Původně měl podobu hradu, ale do dnešních dob se dochoval v podobě zámečku. Hradby byly v minulých letech zbourány a hradní příkop zasypán. K zámku patří obora, kdysi plná lovné zvěře a zámecký park, dnes slouží jako útočiště ptactvu, hmyzu, maminkám s kočárky nebo zamilovaným. Zámecký park skrývá menší stavby jako například Vlašimskou bránu, Domašinskou bránu, Starý hrad nebo Čínský pavilon a další. Parkem se můžete projít sami nebo s průvodcem. Řeknete si, že to zvládnete sami. Jistě ano, ale bez průvodce se nedostane do vnitřku Čínského pavilónu nebo Starého hradu a že prohlídka interiéru stojí za to, protože nástěnné malby Čínského pavilónu a výhled z balkónu je nepřekonatelný. Věřím, že byste se o ten pohled nechtěli ochudit. Čerstvý mírně vlhký a provoněný vzduch Vám dodá energii a chuť zdržet se a obdivovat vzrostlé stromy a květenu. Možná při toulce parkem narazíte na studánku s léčivým pramenem. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář).


Hvězdárna Ondřejov

15. března 2013 v 18:16 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Trochu poetické bylo mé bloudění po Ondřejově. Malá vesnička nad níž se v kopci zarostlém lesem vypíná komplex Astronomického ústavu, který spadá pod Akademii věd ČR. Hvězdárna Ondřejov otevřeně vítá návštěvníky. Děti na památku malují hvězdy a létající UFO. Jeden takový obrázek mají v Ondřejově vystavený a věru, že mě překvapil. Páč jsem si řekla, kde by se nad Ondřejovem takové UFO vzalo, ale je tam. Nahlídnout můžete do jedné z kopulí s dvoumetrovým dalekohledem. Možná Vám přes cestu při tom pozorování přeběhne srnka jako mně. PS: Ústa zavřená, nekřičet, oči otevřené. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář)


Pražské mlýny a zámky

10. března 2013 v 9:57 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

S oblibou říkám, že Praha není jen most a Hrad. Zpívá se to, inu spíš rapuje, v jedné z písní od PSH. Občas není od věci sejít z hlavních cest a zabloudit do malých neširokých uliček. Praha ukrývá nejeden mlýn, kde kdysi klapala mlýnská kola. Však o tom vypráví nejedna pověst. Mívali jsme i nejednoho hastrmana, který občas zavítal do té či oné hospůdky, odkud ho místní hnali, neboť dělal jen neplechu a lapal dušičky.
Některá místa zdobí různě veliké, barevné a všelijak tvarované visací zámky. Symbol lásky a milenců. Prvýkrát jsem takové zámky viděla ve Franci, ale dnes už jsou i v Praze. Věřte tomu, že jsou zajímavým zpestřením a taková místa jsou vyhledávaná, aby mladí milenci mohli zpečetit na jednom z mostů svoji lásku. Žádné kroužky, ale zámky. Navždy zamčení, navždy spolu. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář)


Zámek Orlík nad Vltavou

9. března 2013 v 6:48 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Dalším zámkem, který jsem navštívila je Orlík, který stojí na příkré skále. Ze zámeckých pokojů či terasy budete okouzleni pohledy, které se Vám naskytnou. Prohlídka zámku trvá zhruba hodinu. Projít si můžete zámecký park, kde na Vás budou pokřikovat pávi, kteří se občas schovávají v korunách stromů. Krom pávů můžete slyšet i jiné drobnější zpívající ptactvo. Rozhodně byste si neměli nechat ujít výhledy z několika v okolních lesích ukrytých vyhlídek, které Vás mimo jiné zavedou až k hrobce rodu Schwarzenbergů a to stojí za to. Stačí se nechat vést ukazatelem a turistickou značkou. Zajímavá může být i projížďka lodí. Projet se můžete v nejbližším okolí zámku nebo se nechat převézt na přehradu či blízký hrad Zvíkov. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář)


TT - Politická deprese

8. března 2013 v 10:44 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku


K tématu týdne "Deprese" řadím báseň "Politická deprese". Za dávných časů trestalo se jinak. Ťaly se hlavy, lámalo se v kolech, věšelo, trhalo, za živa zakopávalo či shazovalo z mostu. Však i nejeden světec takto ze světa sešel. I tehdy padla ruka zákona na movitějšího měšťana, radního, knížete nejen lůza a žebrota se trestala, nutno dodat, že leckterý majetný a s kontakty dokázal se vykoupit, tak jako dnes. Ne nadarmo se říká, že spravedlnost je slepá. Dodávám, že jsou li ti, kteří mají být onou pomyslnou "rukou zákona a spravedlnosti" úplatní, pak spravedlnosti není, neboť neexistuje jeden metr. Jeden zákon nemá jednu definici, ale na desítky výkladů, co hlav běhá si světem. Vydávat rozhořčení lidí, kterým je utrhováno od úst a ocitají se na samé hraně žití za závist, je víc jak mrzké, ale také do morku kosti jde o ukázku lidského úpadku, bezcharakterního chování a o mravu ani nemluvě. Však rušíme již zrušených zákonů, kdo to kde viděl? Podáváme si rukou s kmotry a ne že ne. V poslanecké sněmovně se chrápe, pracuje jen tehdy, když si zvedají platů nebo se snaží ututlat, kam až všude sahají jejích prsty, kde jaký mají podíl. No, však víme kde. Snad se jim dobře spí, když druzí chcípají. Snad se krásné zdá, když na chudácích vymáhají poplatků, aby ze dna se vyškrábali. Přáli bychom jim platu a diet, pokud by vykonávali svoji práci pro lidi a nehrabali pod sebe. Může být hůř, říká se a ono také bude, dokud jak ovce budeme poslouchat "hlásné trouby". V zákulisí vidět je zcela jiný obraz, než z hlediště. Jsem upřímně zvědavá, kdo a kdy se mi opět pokusí utnout tipec. Příspěvky pište ZDE. (klikni na "zde", otevře se nové okno "Fair book", kam můžeš vepsat komentář)

Politická deprese
EN/NATAS

Depresivně vyhlíží slova vděku hlavě státu,
vládnoucí stav děkuje a pomalu se zalyká,
spoušť fotoaparátu novináři lačně cvakají,
modlí se k restituentům, dav hořce polyká.

Depresivně vystrkuje rohy voličů výsledek,
slovní souboje zvedají trávícího traktu,
zesměšňovaný lidový prezident je důsledek,
vyvolávající výhružnou vlnu emigrace.

Depresivně balí si občané navzájem ranečky,
leckdo vzdává se budoucího prezidenta,
opačný názor třeba je ze země vytlačit,
vlast ta bude mít nejednoho disidenta.

Depresivně národu předepsali antidepresiv,
pro koně dávku zapíjí sklenkou silné pálenky,
elektrošoky jedno z mnoha léčby progresiv,
červa vzdoru jednohlasně usnesli se vypálit.

Depresivně brání se lid nařízené léčbě šokem,
jsi li zdráv, pak vládnoucí nechápou vzdoru,
nakradené a z úplatku získané nám závidí,
nenávist za vlastní chyby nevidí v odporu.

Depresivně zmrzačení politici drží se postů,
moudří utíkají neb zbrojí proti národu zloději,
občane v zemi své si v pozici nechtěných hostů,
dřív z mostu shodili by lapku do proudu Vltavy.