TT - Co si vzít s sebou na pustý ostrov? - Pustý ostrov za trest / sonety

2. ledna 2013 v 0:44 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

V roce 2013 je prvním tématem týdne "Co si vzít s sebou na pustý ostrov." Následující báseň je nejen k TT, ale také na protest proti kopírování, porušování pravidel a v neposlední řadě proti porušování autorského zákona. Nemluvě o tom, že to o čem se zde zmíním, je také v rozporu s dobrými mravy.
Značně je zde těch, kterým bylo do vínku dáno být jiným, někdo by řekl jedinečným a vyniknout. Říká se tomu dar, um nebo také nadání například pro mluvený projev tzv. vrozený řečník, zpěv, psaní, kresbu a jiné činnosti vonící uměním. V tom moři nadaných je také mnoho těch, kterým dáno nebylo, neboť mají vlohy pro zcela odlišné věci, kterým ti, co mají hlavu v oblacích, rozumět nemohou. Někteří to vědí a jiní ne. Ti, co to nevědí, lžou především sami sobě, pochopitelně, neboť touha vyniknout je nezměrná a tak se tlačí … Ti nejvíce škody vždy natropili, když druhému uzmuli jeho nápad, návrh nebo myšlenku. V opačném případě, když mu z uraženosti vkládali do úst svá slova a činili jej odpovědným za své vlastní chyby.
Pusinky nám narostly, vybavuje se mi jedna z mých oblíbených básní, cituji úryvek "Pískám si jak mi zobák narost …", abychom nejen vrkali, laškovali, koketovali, ale též se dokázali ozvat, stát si za svým názorem. Můj známý s oblibou říká ukazujíc mi svoji prázdnou dlaň "Vytrhni chlup tam, kde není." Jindy mě oblažuje výrokem "Kde nic není ani smrt nebere."
I přes zakalené dno čeřící vody, hladina vždy získá zpět křišťálově čistý obraz, skrze který je odhalena pravda.

Pustý ostrov za trest
EN/Natas

V tom oudolí zvaném Čechy,
krade se dobrých nápadů,
mravy divokého západu,
zloději nafukují si měchy.

Psaní bylo výsadou slova tepce,
brkem v inkoust smočený nejeden
padouch cítil se být dotčeným,
slova v papír vepsaná oslavují daru
ženské krásy - který jest být vrozeným,
lahodila i sluchu slepce.

Bez meškání v pustý ostrov lapku vsaďte,
v oáze neobydlené nechť podle sobě láje,
za trest k ruce pero přikované maje,
četbou, psaním dlouhé chvíle kraťte.

Netřeba litovat provinilce proti slovu,
vyprahlá jest jeho duše, co žene jej ku lovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama