Silvestr / sonety

2. ledna 2013 v 11:49 | Eva Nováková/Natas |  Poesie

Mimo téma týdne, v návaznosti na události posledních dnů píši o Silvestru, bujarých oslavách konce roku. Ti, co mě znají, vědí, že nemám ráda tento humbuk. Neholduji alkoholu, hromadným bitkám, mrzačení těl ani výměně partnerů, k čemuž bohužel během řádění 31. prosince dochází. Jsou okamžiky, kdy je věru zábavné být jediným střízlivým mezi opilci, jindy je to však k pláči. Servou se jako zvěř a druhý den si padnou kolem krku, nehledě na pohmožděniny.
Snaže se vyhnout tomu všemu, co jsem viděla, byla jsem však k mé smůle opět svědkem prolití krve, živě vidím tu ženu, co upadla a rozbila si tak nešikovně hlavu, že ta rána vyžadovala sešití. Krev moje ani druhých mi nedělá dobře, ani pohled na člověka zlitého tak, že leze po čtyřech a neudrží ani vlastní moč.
Tento krvavý Silvestrovský řez jaksi patří k těmto oslavám. Nejsem si však jistá zda tržné rány na nohách, amputované ruce a prsty, utržené hlavy podomácku vyrobenou pyrotechnikou, popáleniny, otrava alkoholem, podřezané žíly jsou šťastným začátkem nového roku.

Silvestr
EN/Natas

Poslední den v roce bujaré jsou oslavy,
tetička přilnula v sklenku likéru,
háže rukama honí chiméru,
noční obloha dočká se světel záplavy.

Na bitevním poli stojí strýček o holi,
plísní slavící ve víru vášně,
s dírou v noze cítím se krásně,
kdosi pláče pod jedoucími koli.

S posledním výbuchem ohlušujícím slechy,
sestřička počítá škody toho reje,
funebrál pod knírek se směje,
v památce údy zdobíme si cejchy.

Silvestr krvavé daně si vybírá,
rok se životem v chvilce skomírá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama