Leden 2013

Žleby a bílí jeleni

30. ledna 2013 v 13:09 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Rozjeli jsme se z Prahy do Žleb. Miluju jízdu vlakem, nevykukuji z okna, ale užívám se toho drncání, skřípění kol, ušmudlaných oken, pohledů a příběhů spolucestujících. Mám nespočet vtipných historek z vagónů od čertů přes čokoládu na podlaze po lascivně cucající důchodce hrdlo plastové lahve.
Zámek Žleby, zámecký park a obora se svým zvířecím koutkem je víc jak lákavá. Strávili jsme zde příjemný půl den. Největším lákadlem krom dobré točené limonády, kornoutu se zmrzlinou byli bílí jeleni.
Tedy až do chvíle, kdy mi nad hlavou přeletěly dvě stíhačky a týden na to v televizi hlásili pád letadla u nedalekého vojenského letiště, kde jinde než ve Žlebech. Příspěvky pište ZDE.


Konopiště pohledy

30. ledna 2013 v 12:02 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Navštívila jsem zámek Konopiště, který se nachází v blízkosti města Benešov. Nepamatuji se na to, proč jsem vyrazila zrovna na toto místo, ale mám za to, že to byl nápad jednoho z mých známých. Nebudu obdivovat hradby, věže, vstupní brány, sály ani medvědy s domovem v části zrekonstruovaného příkopu. Ani nebudu zacházet do detailů, co se týče muzea sv. Jiří, známého to drakobijce, řeknu je to, že sbírka je to zajímavě děsivá až úsměvná.
Na rozdíl od mých známých si nemyslím, že je Konopiště romantickým místem, přihlédnu li ke skutečnosti, že zámecký park byl v minulosti obležen vojskem, neboť byl zámek dobýván. Je smutnou vzpomínkou prolité krve a místem posledního odpočinku padlých. Nečekaný byl objev náhrobních kamenů u zámecké zdi, krytých vzrostlými stromy.
Atmosféra by se na Konopišti dala krájet, levému břehu rybníka se vyhýbají i rybáři, za vhodnější považují pravý břeh, tam také není tolik pochcípaných ryb a úlovek je zřejmě větší. V přilehlých lesích jsme objevili dva muže bez domova, ranní snídaně a koupání, spíš cachtání se v rybníčku. To vše dobarvilo složení návštěvníků, k mému překvapení bylo pomálu slyšet češtiny, ale takový Německý či Italský jazyk byl slyšet na každém rohu. Třetí jazyk mnou nerozluštěný byl ten paví, který se z Růžové zahrady rozléhal do všech stran. Cestu jsme zakončili chuťovkou v nádražní restauraci. Vaří zde velmi dobrý segedínský guláš. Příspěvky piště ZDE.


Karlovy Vary II. - Vyhlídky

28. ledna 2013 v 7:57 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Opět se vracím ke Karlovým Varům. Z podzemí si to zamíříme na vyhlídky. Zdatnější mohou jít pěšky a ti méně zdatní nasednou do lanovky Diana, která je vyveze až na vrchol k rozhledně. Dianu najdete za hotelem Pupp. Pak už ale každý musí jít po svých, nechcete li se ochudit o vyhlídky, které jste cestou vzhůru minuly. Na protější kopce nedoporučuji zabloudit, páč jsem si tam připadala jak ve filmu "Masakr motorovou pilou".
Kolonádu se svými hotely nechávám spát, páč jsou ukázkou zašlé slávy. Jeden z mnoha děsivých pohledů. To už by snad za zmínku a pár fotek stálo vlakové a autobusové nádraží, které je taktéž hrůzné a dech beroucí. Každá mince má svoji odvrácenou stranu. Příspěvky pište ZDE.


Karlovy Vary I. - Vřídlo

26. ledna 2013 v 19:46 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Karlovy Vary trochu jiným pohledem, nikoli uličky, hotely, restaurace, předzahrádky a křiklavé suvenýry, ala podzemí, ukrývající chodeb a prostor sloužících k odčerpávání vřídelních minerálních vod. Typickým suvenýrem, který jinde nenajdete, je kameninová růže. Proces pokameňování vřídelní vodou je zde také možné vidět. Pokud nemáte lékařem doporučenou proceduru užívání minerálního pramene, kterých v Karlových Varech naleznete nespočet, nedoporučuje se léčivé prameny pít, mohl by Vás nemile zastihnout pocit průjmu či zvracení. Buďte šetrní, pítka se prodávají na každém rohu, ale upozornění se Vám nedostane. Za zmínění a prohlídku také stojí krypta kostela sv. Máří Magdalény. Karlovy Vary z mého pohledu. Příspěvky pište ZDE.


Vzpomínky na A-dam

24. ledna 2013 v 15:33 | Eva Nováková/Natas |  Poesie

Přes veškeré snahy okolí, jsou věci, které Vám nikdo nikdy nezoškliví ani nesebere, byť se o to přehnaně snaží. Čím dál tím častěji přemýšlím nad tím, kde se to v nás bere, co nás skutečně vnitřně … užírá. Netajím se tím, že mám boty toulavé. Mám svá oblíbená místa a mezi jedno z nich patří město Amsterodam. Můžete jej milovat, nebo na něj nahlížet skrz prsty. Amsterodam nejsou jen uličky červených luceren, volně dostupná marihuana, ale především je to místo, kde nejsou předsudky a přetvářka. To město žije ve dne i v noci, o vaše nosy perou se vůně květin, sýrů, dobrého jídla a pití. Dle libosti můžete zabloudit do muzea, galerií nebo kavárny, kde se tak jako dříve scházejí umělci. Loni jsem jednoho ze svých holandských přátel šokovala, měl plán, já též, neslučovaly se. Byl překvapen, chtěl mi dělat průvodce, namísto toho jsem jej provedla já. Bylo mi nepopsatelně blaze. O tomto městě bych mohla psát mnohé, přesto by to bylo vyprávění strohé. Příspěvky pište ZDE.

Vzpomínky na A-dam
EN/Natas

Uličky A-dam jsou dobře známy,
hlavní nádraží skřípěním vítá,
z výkladních skříní hledí vnadné dámy,
můj domove, v srdci jsem sytá.

Zvonění zvonku, pískot brzd probouzí mysl,
se smíchem uhýbám záplavě kol,
život v tvé náruči dává mi smysl,
slyším, jak šeptáš "Zvol si mne, zvol."

Nasedám v loď a projíždím grachty,
houpavý rytmus cítit je v těle,
na zádi leží shrnuté plachty,
vpřed hlavní tepnou postupuji směle.

Vůně cibulek a soli v nosní dírku proniká,
barevná záplata překrývá šeď,
stěží holubímu trusu na Dam uniká,
milá turistko, mne si jen hleď.

Pouliční umělci v chodník malují,
zvonek tramvaje řinčí na všechny strany,
živé sochy z placu se vzdalují,
spěchej, než zavřou se muzea brány.

Kolem Rijks muzea našlapuji tiše,
bruska hraje melodii tesknivou,
historii umění zde sám mistr píše,
drahé kameny nečiňte ji marnivou.

Pozdní odpoledne k čaji vybízí,
dostaveníčko s vlámským umělcem,
Vincent moučníkem se podbízí,
tváře zahoří a zalijí se rumělcem.

Pohledem shůry den se končí,
v západu slunce slza kane,
mé srdce s A-dam teskně se loučí,
studený vánek v tvář vane.

TT - Zpovědní kniha aneb vepsané života změny

23. ledna 2013 v 8:37 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku
Ti, co milují cestování, pochopí má slova. Protože cestovatelská touha v srdci zrozená, změnila se ve vášeň a postupem času, během objevování přerostla v potřebu. Cestovatelská horečka, dá li se tomu tak říkat, mě přepadá až ve chvíli, kdy se usadím a dveře zaklapnou. Lehká nervozita, aby Vás během cesty něco nebo někdo nepřekvapil. Někdo plánuje své výpravy měsíce dopředu, to neumím. Mé plánování není delší jak tři týdny, někdy je třeba rozhodnout se ze dne na den a tak kufr nikdy neuklízím. Věrně a v očekávání stojí na stráži u dveří pokoje. Tajemství tulákovo a vepsané života změny do zpovědní knihy nebo cestovního deníku neprozrazuji, jen naznačuji. To chvění těžko se popisuje, je třeba jej prožít. Příspěvky pište ZDE.

Zpovědní kniha aneb vepsané života změny
EN/Natas


Obracím stránek zpovědních,
rovnám ohnuté rohy,
vpisuji života změn posledních,
pro drama mám jisté vlohy.

Kožená vazba s otiskem prstu,
mapuje pádů, rozletů a gest,
navlékám záchranou vestu,
osud vybere mi jednu z cest.

Po listech běžím času vstříc,
tajemství tuláka střeží,
svět poznám o trochu víc,
minuty do odjezdu měří.

Les Království

23. ledna 2013 v 8:00 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Před návštěvou města Dvůr Králové jsem si zajela pár kilometrů, abych se podívala na jeden skvost, kterým je vodní oblouková hráz - přehrada až s pohádkovým názvem "Les Království". Byla by škoda nevychutnat si tento pohled a nesnažit se jej zachytit na fotoaparát. Až pojede tím směrem, bylo by příjemné zabloudit na toto místo. Jsem si jistá, že nebudete vaší zajížďky litovat. Příspěvky pište ZDE.





Není Břevnova bez posvícení

22. ledna 2013 v 8:24 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Velmi známá je "Matějská pouť" jenže její lesk a sláva v posledních letech upadává. Není to stejné, jako když jsem byla dítě. Matějská pouť doznala změn, je otázkou zda k lepšímu či horšímu. Člověk podvědomě začne hledat, něco hmatatelného, co by se jeho vzpomínkám přiblížilo. Našla jsem posvícení, které se každoročně koná na Břevnově. Je to obnovená tradice, kterou si pamatují naše matky, babičky a prababičky. Dřív lemovala hlavní silnici pouť a stánky s pochoutkami od Bílé hory až k Břevnovu, dnes je to jen Břevnov. Toto posvícení je vzpomínkou, obnovenou tradicí, která nově píše svoji historii.
Pro jeho atmosféru a prostředí stojí za to navštívit toto posvícení. Loni mi před pivovarem kláštera Břevnov uletěla palačinka. Ano, i palačinky umí lítat. Krom toho, že se můžete dobře najíst, pokud Vám pochoutka neuteče či neuletí, je zde plno atrakcí, na kterých se můžete povozit, vystřelit růži z papíru, přivonět k čerstvému popcornu, nechat stékat sliny při pohledu na marcipán, perníková srdce a jiné kalorické bomby. V té záplavě můžete obdivovat řemeslné stánky s rukodělnou výrobou, ne nadarmo se říká "zlaté české ručičky".
Kdyby Vás hluk omrzel, můžete se projít po přilehlých zahradách kláštera, navštívit a nechat se provést po klášteru nebo dokonce zavítat do krypty, na jejíchž základech stojí. (Příspěvky pište ZDE.)






V převleku aneb za maskou II.

21. ledna 2013 v 11:43 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie
Pokračování k článku "V převleku aneb za maskou I." K městu, ve kterém se koná tato slavnost napsat by se dalo mnohé. Osobně si však myslím, že tato malá ochutnávka by mohla stačit, aby vás zaujala a vtáhla do své nezaměnitelné atmosféry. (Příspěvky pište ZDE)





V převleku aneb za maskou I.

21. ledna 2013 v 11:32 | Eva Nováková/Natas |  Fotografie

Následující snímky jsem pořídila v jednom z českých měst, které se vždy v létě proměňuje v jakýsi rej masek a kostýmů. Poslechnout si středověkou hudbu nebo se nechat vtáhnout do děje představení, které se odehrává na otevřeném pódiu je zážitkem, který ledajaká slavnost nepředčí. K nosu se line omamná vůně selátka, občas se polijete limonádou, sluníčko Vám praží na ramena, ale přesto zůstáváte ostražití, aby Vám něco neuniklo.
Přiznám se, že tohle město mě k návštěvě nalákalo především pro svoje historické centrum, památky a kostnici. Slavnost, byla jen jakousi třešničkou na dortu. Byla jsem překvapena pestrostí a různorodostí návštěvníků těchto slavností, jeden anglicky mluvící mladík přijel až ze země zapadajícího slunce.
Mezi limonádou upatlané návštěvníky jsem patřila také já. Potkala jsem zde známé tváře, které zde vystupovali. Je zajímavé nahlédnout za oponu toho všeho, vidět přípravy a noční veselí, o tom však někdy příště. (Příspěvky pište ZDE)