TT - Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš? - v obrazech III. - symboly

19. prosince 2012 v 18:59 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Začala jsem si včera črtat, co mě napadlo, aniž bych tušila, že tuhle skicu uveřejním, ale učiním tak, neboť několik komentářů, které jsem četla, si o to přímo říká. Takže téma týdne "Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?" je o symbolech, vystihujících stav(y), mající tu moc vyzdvihnout ze dna naše charaktery.
Symboly:
Kniha= inteligence, vědění, moudrost, znalost, poučení (Někteří jsou moudří jako kniha, všechno znají, vše umí a všude byli tzv. posměváčci, kteří věří, že pravda je jenom jedna a to ta jejich. Drží se křečovitě definicí, pravidel a norem. Hledají pravdu, jejich hledání končí u knih, realita jim uniká. Máme jim to vyvracet? Říkám "Ne". Je otázkou času, kdy na to přijdou sami, více méně! V knihách nenajde to, jací máte být a jak správně žít, abyste se za sebe nestyděli!)
Váhy= spravedlnost, rovnováha, nerovnováha (Věřím na tzv. boží mlýny, které melou pomalu, ale jistě. Nedostihne li spravedlivost lidská darebáčka, pak jistě boží mlýn jej dostihne, někdy dříve, než si myslíme. Je těžké to vidět, protože se klameme. "Jak se máš?" ptáme se ze slušnosti. "Dobře, skvěle, přímo výborně." Jenže výraz tváře jako by říkal opak. Šťastný člověk nemá strhané tváře a čelo zjizvené vráskami. "Kulhám, ale to nic, vážně mě nic netrápí." Jistě a kulháte pro zábavu?)
Třetí oko/oči= intuice, cit, vnímavost, empatie, duch, duše, osobní rozvoj, vnitřní zrak, to jak vnímáme či nevnímáme svět, sebe a okolí (Oči jsou branou do duše, slýchávala jsem už jako malá holka. Víte, co? Souhlasím, oči prozradí mnohé. Mají svůj vlastní jazyk. Jejich řeč není okázalá, ale upřímná. Vaše oči nikoho neoklamou, neumí to. Leda, že bychom si pořídili oko skleněné. Vidíme a přesto ne. Přehlížíme. Zavíráme oči nebo si necháváme zavírat. "Sundej ty růžové brýle, ať ho konečně vidíš, takového jaký je!" Někdy si ty druhé idealizujeme. Vědomě!)
Had= svléká se jak had z kůže, je slizký jako had, chlad, jed, zášť, našeptávání … (Jako had svlékáme kůži, když je nám prostor k žití těsný. Občas dokážeme být slizcí, ale had ve skutečnosti takový není, nevhodné přirovnání. Někdy překypujeme zášti a jedem, snaže se otrávit své okolí, ale vlastně, tak otrávíme sami sebe. Připomnělo mi to bajky, příběhy o zvířátkách, které zrcadlí vlastnosti a charaktery lidské. Proč to jen děláme? Že by bolest, strach …?)
Zip/ústa= němá ústa (Tichošlápek, ten který nic neví a tak nemůže nic povědět. Víme víc, než jsme ochotni říct. Převracíme slova, koulíme je po jazyku, přežvykujeme je jako žvýkačku, děláme velké bubliny. Ano, občas umíme věci pěkně nafouknout. Z maličkosti uděláme velkou aféru. Střílíme jimi přesně a někdy mineme terč. Zbraň, která dokáže ublížit. Zpět je vzít nelze. V určitých chvílích ztrácíme řeč, když nám docházejí argumenty nebo když nás ti druzí nachytají. Jindy naopak řekneme i to, co nevíme. Pár lidí dokáže prásknout i sebe sama, tahle schopnost mi zaručeně chybí. Slova upřímná, plná něhy, lásky, ale také lží … Zamotáváme se do vlastních dvojsmyslů, jako síť jsme si to sami na sebe připravili.)
Uši= sluch (Jsou věci, které rádi posloucháme, protože našim uším lahodí. Na druhou stranu neposloucháme to, co se nás dotýká. Jsme schopni si je zacpat, ufiknout, jen aby se k nám nedoslo to, co tak nutně potřebujeme popřít. "Mluvíš nesmysly!" jinak "Nevíš, co mluvíš." Občas slyšíme jen sami sebe. Naše vlastní ego je tak vysoko, na pomyslném piedestálu, kam jsme si sami stoupli, že není ani možné přes něj slyšet ty druhé. "Jen si mluvte, já vás stejně neslyším ..." a vůbec "Jen já mám pravdu, jedině podle mě to může být." Sami sobě škodíme, ne těm druhým. Vše má svoji zpětnou vazbu.)
Žebřík= strnulost, nehybnost (Kam jej postavíte, tam jej také najdete. Dočasná paralýza! Pro někoho stálý jev. "Podívej se na to poleno, jak tam stojí." nebo "Vidíš ho, je jako špalek." Jako bychom ztratili schopnost pohybu, dělat to, co chceme, co nás baví. V tom všem není cit. "Dělám to a ty zas toto a všichni dohromady neděláme nic." Hořekujeme. "Ale, co s tím nadělám?" Zřejmě nic.)

Zazvonil zvonec a pohádky té byl konec! Jaká je ta vaše symbolika?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama