TT - Zavči oči a otevři mysl. Co vidíš? / v obrazech

17. prosince 2012 v 17:10 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

První, co mě u tématu týdne "Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?" napadlo, je stav meditace, někteří jej možná znáte. Meditace však není to, o čem bych se chtěla rozepsat. Dnes to nebudou rýmy, kterými budu sdělovat příběh a myšlenky. Pro tentokrát spolu budeme mluvit řečí obrazů, barev, tahů a emocí.
Tedy, zavírám před Vámi oči, otvírám mysl, vše, co dosud vidím, mizí, rozplývá se jako pára nad hrncem, jako mlha … To, co vidím, mě bolí. Mrazí a proto je lépe oči zavřít, pohroužit se někam mezi světy, odlehčit myšlenkám, zahalit se v naději, háv, co hřeje duši, že bude nás víc, kteří řeknou a dost. Něco na tom světě lidském je přitažené za vlasy a rozum zůstává stát.
Když zavřu oči, bolí to méně. Protože nevidím pod Vaši masku. Se zavřenýma očima neumím číst z rysů Vaší tváře, ale stále cítím vaše emoce, vibrace slov … Mám li oči zavřené, stavím mezi Vás a mne zeď, sleduju každý detail, cihlu po cihle, oprýskanou omítku, stromy bez listí… Někde tam za tou hradbou je život, i když se to na první pohled nezdá, klamu tělem.
Jen světlo lucerny dává znát, že stále věřím a proto Vám na cestu svítím, kdybyste se přeci jen rozhodli přijít blíž a zaklepat na tajný vchod. Před čím, že zavírám oči? Co ve Vás nechci vidět? Jedno slovo. Jaké to je?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama