TT - Vzpomínka na Vesuv - sonety

20. prosince 2012 v 9:35 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Z jiného soudku a přesto stále k tématu týdne. Miluju cestování, je to něco bez čeho nedokážu žít. Pochopila jsem, že mi to dává nevídaný rozměr svobody, volnosti a prostoru. K čemu? K seberealizaci. Cestuji sama, je to zvyk, ale též pocit, že nemusíte brát ohled na spolucestující, hlídat je, dávat pozor, aby se Vám v nějaké uličce, zákoutí města, v parku, v chodbě jeskyně nebo na vrcholu, ať už zdoláte kopec nebo sopku, neztratili. Je jedno kam Vás toulavé nohy zavedou, nikdy nejste sami, vždy je ta možnost seznámit se s novými lidmi, poznávat nová místa, kulturu, mentalitu, objevovat památky, přírodní krásy, tu nespoutanou moc a sílu živlů. Můžete zůstat zavření, stejně tak jako se otevřít.
Říká se, že domov je jen jeden. Troufám si říct, že domovů mám víc. Domov je místo tam a mezi těmi, kde se mi srdce rozbuší, tělo rozechvěje a v oku se zaleskne. Na vrcholu křičím "Jsem zpět, jsem doma." Pro tenhle pocit stojí za to žít. Ta touha je nezkrotná. Neovládám volání vábení a vůně dálek.
Stála jsem v dolíku, v kolébce, jak se říká Pompejím. Hleděla s otevřenou pusou na uličky, domy, dlažby, fresky, dvorky, hliněné nádoby a hlavně těla lidí, kteří umřeli, tak že byli uvězněni lávou. Pod nohama mi běhal pes, zabloudil, možná místní strážce. To město je mrtvé a přesto živé. Tehdy podcenili varovné signály, mysleli si, že je vyhaslá, nebyla, není. Z vrcholu sopky se zdá všechno nicotné, na vrchol stoupáte pěšinkou, v nos se line omamná vůně květin, které na svahu sopky rostou. Na okraji kráteru se klepete chladem. Nedovolí vám obdivovat okolní krásu, jste na jejím území, obdivovat můžete jen ji.

Vzpomínka na Vesuv
EN/Natas

Netřeba stroje času k oživení vzpomínky,
skrze otevřenou mysl vracím se zpět,
jako onehdy u nohou leží mi svět,
tentokrát na cestu nekladu podmínky.

Slunce v plné síle chutná bílou kůži,
opar mrtvé město halí,
ozvěna v hruď se valí,
z té nádhery zrak pozvolna se úží.

Tušíš jen zlomek zašlé slávy,
láva vzala, aby jiným život dala,
mocně v proudech ulicemi se drala,
průvodce pročítáš u hrnku kávy.

Vesuv, dáma v letech pyšně se pnoucí,
vidina zkázy je srdce rvoucí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama