TT - Kominíček / sonety

11. prosince 2012 v 13:19 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Konečně jsem se dokázala vrátit zpět k původní myšlence, která mě napadla v prvních minutách, kdy "noční tvorové" ovládli blog.cz. Jde o vzpomínku moji vlastní na kominíčka, pána postaršího věku, který vědom si svého vyššího poslání, kterým je nosit "štěstí", jej plně využíval. Dvakrát jsem na něj narazila v čase minulém, kde je mu konec, netuším. Zjevil se mi ve dvojí podobě, za dne a v noci. Za zmínku však stojí jen setkání noční, kdy mne přepadl ve chvíli a v místě pramálo osvětleném, kde krom nás dvou nikoho nebylo. Zajímavé na tom všem je, jaký jek člověk dokáže z úst vydrat a s jakou rychlostí se v útěk bere, což byl můj případ. Jen člověk umí měnit tak nečekaně vychytrale své podoby, snad proto, že alkohol dodává odvahy a pak se není čemu divit, že přicházejí nemravné návrhy.

Kominíček
EN / Natas

Čas k pozdní hodině postoupil,
v uši doléhají kroky z povzdálí,
noční tvor cestu mi zastoupil,
ve zbroji proti mně nastoupil.

Čapku švihácky v čelo vsazenou,
alkoholem oční žilky přetrhané,
doufám, že ujma ta je pojišťovnou hrazenou,
milý pane, přání máte nevídané.

Kominík v pohrouženém stavu o dotyk prosí,
slečinkou drze mě nazývá,
průtažný kartáč po boku všude sebou nosí,
úchylka z jeho slov se ozývá.

Nic jiného než vyhovět přání tomu mi nezbývá,
neboť štětina nepřátelsky ku mně se kývá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama