Listopad 2012

TT - Nehledám, když tě vedle sebe mám

29. listopadu 2012 v 15:18 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Znáte ty chvíle, kdy Vám v uších hudba zní, na mysl vyvstanou slova, jež by měla být poslední? Ten okamžik, kdy sníte o "ní"? Mám pocit jako by láska byla lékem na samotu. Vnuklo mi to několik Vašich článků a do toho mi v uších zní hudba, nejde se jí zbavit, jedna konkrétní píseň "Nehledám". Jaká je ta vaše?

Nehledám, když tě vedle sebe mám
EN / Natas

Více nehledej poklady kol sebe,
zavírám tvá těžká víčka,
chutnám hanbící se líčka.

Čekání zažeň v mé náruči,
nechť srdce lásce poručí.
Neboj se odevzdání,
není to klam ani zdání.

Nechci se vrátit zpět.
Dovol mi k nohám tvým
z lásky položit ti celý svět,
cítit tvůj nahý květ,
s tebou po boku se chvět.

Povol, abych tě miloval,
do konce dnů lásku sliboval,
nedopusť, abych litoval.

Přede mnou nemusíš si hrát,
těžké brnění na sebe brát.

Nikde jinde druhou nehledám,
nechci zůstat sám,
když tě vedle sebe mám.

Nechovej ke mně citu zlého,
přijmi mě jako milence svého.

TT - Kamínek měsíční "proti samotě"

29. listopadu 2012 v 12:04 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Už jsem jednu báseň na téma tohoto týdne napsala, jenže mě během malování hlavou vířily myšlenky, odhodila jsem proto štětec a začala psát. To málo, co jsem napsala, Vám tu chci předat a závěr je na Vás, zůstává otevřený, páč každý vstupujeme během spánku do jiných světů, těch svých. Záleží jen na nás, zda se ty světy prolnou, pohltí či snad jako mávnutím kouzelného proutku uletí. Také mám takový malý měsíční kamínek … ale kam mé kroky za nocí vede, to Vám nepovím.

"Kamínek měsíční - proti samotě"
EN / Natas

Cítíš-li se samotou být pohlcen,
chmurou srdce zahlcen,
nemeškej více,
rožni v srdci plamen svíce.

Do dlaní uschovej kamínek měsíční,
všemi barvami nech jej hrát,
jdi klidně v postel spát.

Pěkné věci nechť se zdají,
ve světě snů ať zvonky hrají,
dech líbeznou hudbou se tají.

Tu noc samota tě opustí,
v mezi světě kořeny zapustí.
Kamínek měsíční od té chvíle měj,
pevně jej svírej,
z ruky více nepouštěj


Oči 2012

28. listopadu 2012 v 11:16 | Eva Nováková/Natas |  Malba

V hlavě mám řadu nápadů, co namalovat. Jak s oblibou říkám, každé plátno čeká na svůj příběh, někdy se mi výsledek nelíbí a tak je nutné plátno přemalovat či provést menší či větší úpravy. Plátno schne dny a někdy i týdny, dokud není barva suchá, drobné úpravy se vždy dají udělat. Zároveň si však člověk musí dávat pozor na to, aby barvy nezežloutly nebo v horším případě nepopraskaly. Na závěr lak. S olejem vždy bojuju, je ho tam moc nebo málo?
Od pláten malých rozměrů jsem přešla k těm středním, metr na výšku a devadesát čísel na šířku už dává dostatečný prostor se vyřádit. Stále jsem u myšlenek a nápadů. Chci, aby to působilo reálně, takže skicuji, znovu a znovu maluji jednotlivé části. V posledních několika dnech jsem navštívila několik výstav a byla jsem ohromena tím, jak někteří malíři dokázali vystihnout tahem štětce pohyb, světlo, stín a teplo. Z dálky je obraz celistvý, ale když popojdete blíž, vidíte jednotlivé tahy štětce. Vidíte pouhý nic neříkající shluk čar, teček, čmouh a skvrn, které se spojí až s určitým odstupem.
Což mě přivedlo na začátek. Zkouším jednotlivé techniky, někdo si podklad vlhčí vodou, tak to tedy zkouším. Jiný naopak místo vody plátno potírá tenkou vrstvou oleje a pak ten štětec v oleji doslova koupe, zkouším to opět. Z toho všeho jsem si přeci jen vybrala to, co mi sedí. Znamená to však, v mém případě, být upatlaná celá, nevím jak to dělám, ale v tom zápalu, mám barvu úplně všude.
Mohla bych si potřást opět rukou s panem Reonem, ten má taky barvu za nehty. Milý pán, na kterého se v posledních letech zapomnělo. Jeho technika olejomalby je totiž úžasná. Zpět k podstatě věci, chtěla jsem Vám ukázat svoje skici, tady jsou. O očích jsem mluvila posledně.


Tvář 2012

27. listopadu 2012 v 14:20 | Eva Nováková/Natas |  Malba

V posledních dnech a vlastně týdnech převážně píšu, ale nezůstávám pozadu ani s fotografováním nebo malováním. Co se toho malování týče, tak procvičuji jednu techniku. Cvičím, cvičím a zase cvičím. Dnes jsem malovala oči, snažila jsem se o to, aby v nich byl život, ona pomyslná jiskra, jak se říká. A na uvolnění jsem si namalovala tento portrét. Rozhodla jsem se ho sem umístit, abych trochu uvolnila ruce a téma "samoty", které tento týden ovládlo blog.cz. K částím těla a zmíněným očím se snad dostaneme příště.



TT - Dívčí samota

27. listopadu 2012 v 9:15 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Nechala jsem se inspirovat ženou, s kterou jsem se seznámila před několika lety na cestě po střední Itálii. Zřejmě si mne vyhlídla a během těch několika dní mi vyprávěla svůj dosavadní životní příběh. Byla to také ona, od které jsem prve slyšela přísloví "Sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě." Velká míra nevole mnou projela. Byla to dospělá žena, matka, kdysi manželka, milenka a stále v onom koutě stála. Na jednu stranu mi ji bylo líto a na tu druhou jsem si říkala "Ženská, co to děláš, proč si tak ubližuješ a proč si necháváš ubližovat?" Ne, ne, ne … neučte to svoje dcery. Ten pohled na tu strhanou ženu, která toto předávala dál, bohužel své dceři, byl srdce drásající.

"Dívčí samota"
EN/Natas

O samotě dívka v chladném koutě stála,
v korunách stromů svoboda její vlála.
Rada matčina,
uvrhla ji do bludného kruhu osamění,
v životě jejím od chvíle té ničeho se nemění.

O samotě dívka v tmavém koutě stála,
za okny domácího vězení paní zima tála.
Rada otcova,
vyvolala obavy a strachy nechtěné,
kruté chvíle samoty zdají se být neměnné.

O samotě dívka za trest v koutě stála,
vlašťovkou, poslem jara si být přála.
Rada rodiny,
pronásleduje a životem ji provází,
těžce s ní zachází,
omyl myslet si, že nic jí neschází.

O samotě dívka z donucení v koutě stála,
kéž by ji trocha slunce na duši hřála.
Rady rodiny,
svázaly tělo v polohu nehybnou,
přání a tužby v sevření zahynou.

O samotě dívka z poslušnosti dosud stojí,
podzim na poplach proti zimě zbrojí.
Rady rodiny zaměnila v rozkaz muže,
šrámy zdobená je její kůže,
kdo za zmar života toho může.

TT - Teta, řekni, co potřebuje země česká

20. listopadu 2012 v 8:05 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

Před pár týdny jsem se rozhodla zapojit do "tématu týdne". Nejjednodušší mi přišlo se jej pokusit zbásnit, snad ozvláštnit a zkrásnit. Čím? Slovem! Nepíšu pro lichotky, ale pro sebe, pro svůj záměr skrytý. Každá z těch básní je o mně, o Vás, o životě a zkušenostech. Nesmím zapomenout na emoce, ty jsou schovány za slovy, nebaví mě dlouhé proslovy. Přesto musím říct, že emoce jsou jak pozitivní tak negativní. Emoci můžete chytit, cítit, ale nikdy jeden a tentýž pocit nebudeme vnímat stejně. Občas vážím slov a dbám na to, aby ta emoce nebyla příliš silná. Chráním tak sebe, Vás. Je mi vyčítáno, že píšu tvrdě, někdy, většinou. Je to tak, metr mám jen jeden a žaludek též. Je lepší emoce vyjevit, než se v nich utopit. Je to akce a reakce na vjemy kolem. Nejsem slepá, hluchá ani němá. Závěr je takový, že se k mým uším donesla výtka, že jsem změkla a jsem příliš hodná. Ne, nezměkla jsem a hodná nejsem, pokud si nezasloužíte moji přízeň, zrak můj je stále ostražitý a bdělý. V TT tohoto týdne na "přání" pokračuji.

Teta, řekni, co potřebuje země česká
EN/Natas

Teta, řekni, co potřebuje země česká,
neustále ji, tata, pohlavkuje a pleská,
rodina mu asistuje a tleská.

Teta, řekni, kdy vzbouří se české kraje,
úcty dávno již nemaje,
zle si s nimi ocko hraje.

Teta, řekni, proč Čechy do kouta zahání,
na nich šetří a sobě povoluje mrhání,
husinu a mráz člověku to nahání.

Teta, řekni, zda na lepší časy se blýská,
Čechům po pěnivém zlatavém moku se stýská,
dětsko v koutě hlady výská.

Teta, mlčíš a neodpovídáš,
snad za to vše nezodpovídáš,
špatně své děti hlídáš.

TT - To, co potřebuji ...

19. listopadu 2012 v 14:23 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku
"To, co potřebuji ..."

EN/Natas


To, co potřebuji …
v hlubinách duše dřímá,
cesta veda tam přímá.
Srdce si postesklo,
v dáli cosi se zalesklo,
hlavou přání mi problesklo.

Uzavřená v ulitě svého těla,
co jen bych od života chtěla?
Najít nehynoucí lásku,
uzavřít v loterii sázku,
či snad
setřást z čela vrásku.

Toužím se ze snu probudit,
pobouření nevzbudit.
Zbavit se pouta,
Tebe příteli,
neboť tvá ústa jsou skoupá,
v tvé blízkosti připadám si hloupá.

Zbavuji se zátěže,
chytám se života otěže.
Před tebou do kouře se halím,
mosty ohněm pálím,
navždy se ti vzdálím.

TT-Moje osobnost

12. listopadu 2012 v 12:20 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku
"Moje osobnost ..."

EN/Natas


Moje osobnost po letech stala se otřepanou plachtou,
není nablýskanou a voskem vonící jachtou,
vítr ji rozverně a silnou svoji načechral.
Silou větru vlákna polevila,
rozbouřená voda bolesti ulevila.

Moje osobnosti co sis to jen dovolila,
před zraky druhých si polevila,
proud prudce ji unesl.
Vymletý písek z koryta řeky plachtu zanesl,
do světa stínů ji odnesl.

Moji osobnost v cáry proměnil,
aby ji záhy za snahu, vytrvalost a píli odměnil,
východ slunce hřeje nadějí.
Zlé časy se pomějí,
prochladlá srdce se zahřejí.

TT - Náhoda je blbec

6. listopadu 2012 v 7:49 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku

"Náhoda je blbec"
EN/Natas

Blbec v náhodu uvěřil,
neslyše intuice volání,
vlastním očím se nesvěřil,
že dopouští se mrhání,
neb jen pochyby z duše zahání.

TT- Jedno slovo

2. listopadu 2012 v 10:23 | Eva Nováková/Natas |  "TT" tvoříme v okamžiku
Během pěti minut mě napadlo toto, hodila jsem to na papír a dál netřeba to rozvádět. Krása tkví v okamžiku a ten přišel. V prvním verši je oním slovem "prokletí", v druhém "srdce" a v závěru je samotná "kletba".

"Jedno slovo ... "
EN / Natas


Jedno slovo pro tebe mám,
ze srdce Tě proklínám,
doufám, že Tě více nepoznám,
neb podlehl si podlým hrám.

Jedno slovo na mysli vyvstalo,
k šípku srdce mé Tě poslalo,
zlo v tobě potlačené povstalo,
k ohavnému činu se doznalo.

Jedno slovo letí vzduchem,
hanu zakrýváš lopuchem,
voníš ovanulým puchem,
kletba na tebe víří vzduchem.